Stezka pro chodce a cyklisty

18. ledna 2017 v 13:25 | Franko
Stezka pro chodce a cyklisty.


Před pár desetiletími jsme tento pojem ani neznali, jednoduše proto, protože takové stezky oficiálně ani neexistovaly. Neoficiálně po pěšinách, nebo turistických chodnících chodily samozřejmě "pěšáci" a sem tam projeli i lidé na kolech. Po zpevněných chodnících ve městech pouze chodci. Teprve později, když se vytvářely v krajině zpevněné komunikace, ať už pro chodce, nebo cyklisty, pro jejich bezpečnější pohyb mimo frekventované silnice následovalo spojení takových komunikací pod názvem "Stezka pro chodce a cyklisty".
Co ale bylo zanedbáno a je zanedbáno až doposud je stanovení úplných ,legálních pravidel pro používání těchto stezek. Existují sice nějaká pravidla např. od Besipu, různých sdružení, místní ,regionální předpisy obcí aj. , ale ucelená obecně platná právní norma pro provoz na takové stezce ještě chybí.
Přitom ,vzhledem k účastníkům ,kteří se mohou na stezce pro chodce a cyklisty, legálně pohybovat, tedy především k jejich rychlostem pohybu, šířce takové stezky a tedy dodržení bezpečného bočního odstupu při jejich možném míjení a předjíždění by byla obecně platná právní norma pro provoz nanejvýše nutná. Nakonec nehody ,které se na takových stezkách stávají to plně potvrzují.
Cyklisté kteří mnohonásobně překročují rychlost pohybu chodce (nebo třeba maminky s kočárkem, malých capartů jdoucích vedle maminek ,bruslaře na inlajnových kolečkových bruslích),přitom o nějaké bezpečné (situaci přiměřené) rychlosti, nebo bezpečném bočním odstupu při takovém manévru, ani nevědí.
Od roku 2001 umožňují v České republice dopravní značky rozlišit, zda je stezka pro chodce a cyklisty rozdělena na samostatné pruhy, nebo zda je nedělená a celá šířka stezky je určena chodcům i cyklistům dohromady.

Nedělená stezka pro pěší a cyklisty
Společná stezka pro chodce a cyklisty, obousměrná, nedělená. Nejmenší šířka stezky je doporučována 3 m. Tato šířka by měla zajistit v případě míjení, nebo předjíždění jednoho cyklisty a dvou pěších na takové stezce nezbytný prostor 1 m pro cyklistu, 2x75 cm pro pěší, kdy zbývajících 50 cm je pokládáno za bezpečný boční odstup cyklisty od pěších.
Stezka nemá dělící vodorovnou přerušovanou čáru, není ani striktně určeno, že by se měl účastník pohybovat vpravo, nebo vlevo. Cyklista si není jistý šířkou svého jízdního směru, chodci nejsou směrováni k chůzi při levém ,nebo pravém okraji stezky. Pak pří míjení, nebo předjíždění mohou vznikat a často vznikají, kolizní situace.
Cyklisté i chodci jsou pouze pod vzájemnou povinností o vzájemném neohrožování. Pozor tedy, omezovat jeden druhého může !
Důležitým faktorem, které mají vliv na bezpečné míjení a předjíždění cyklistů a chodců jsou tedy jejich pozornost a obezřetnost a hlavně ohleduplnost.
Chodci a cyklisté pohybující se na stezce by se měli míjet a předjíždět zásadně v rychlosti chůze ,nebo i menší. Pokud je to nezbytné musí jeden ,nebo druhý i zastavit a dát přednost.
Bezpečný boční odstup cyklisty od pěších je, jak už bylo řečeno min. 0,5 m (ale při rychlosti jízdy = rychlost chůze při míjení nebo předjíždění !).
Pokud se přibližuje cyklista k chodci zezadu, měl by ho o své jízdě a přítomnosti informovat hlasem nebo zazvoněním . Chodec ho nevidí ! To platí i pro bruslaře na kolečkových bruslích.


3) Dělená stezka pro pěší a cyklisty
Společná stezka pro chodce a cyklisty, obousměrná, dělená vodorovnou přerušovanou bílou čáru. Minimální šířka stezky je 4 m, přičemž je navrhováno dělení 2 m + 2 m.
Odpadá určitá nejistota pro účastníky, uvedena dříve. Jinak platí vše dříve uvedené, především pozornost a obezřetnost a hlavně ohleduplnost všech účastníků.


Obecné zásady:

Cyklista (nebo bruslař na kolečkových bruslích).
-Jezdi tak, abys dokázal zastavit na viditelnou vzdálenost. Všude můžeš někoho nebo něco
potkat a nebo tě může překvapit
-Nepřeceňuj svou technickou a fyzickou zdatnost. Nezávoď, rychlost své jízdy i na volných
úsecích stezky zvol do max. 25 km/h (platí pro cyklisty).
-Dávej přednost ostatním. Jednej s rozmyslem, předvídej.
-Upozorni ostatní, že kolem nich projíždíš. Při míjení dostatečně zpomal a je-li to z hlediska
bezpečnosti nezbytné, zastav.Cyklisté i bruslaři , by měli při míjení chodců příslušně snížit
rychlost na cca rychlost chůze.
-Pamatuj, že bruslař na kolečkových bruslích nemůže zdaleka brzdit tak intenzivně ,jako ty na
jízdním kole.
-Nesmíš ohrozit chodce (nebo bruslaře na kolečkových bruslích) jedoucího po stezce. To
znamená, že omezit ho můžeš (to však neplatí u malého, nezletilého bruslaře, toho ani neomezuj !).

Chodec.
-Nesmíš ohrozit cyklistu (nebo bruslaře na kolečkových bruslích) jedoucího po stezce. To
znamená, že omezit ho můžeš.
-S ohledem na šířku společné stezky pro chodce a cyklisty je těžké určit chodcům povinnost
chodit striktně po její levé straně. Chodci by tak např. neměli vytvářet skupiny zabírající
celou šíři stezky.
-Jednej s rozmyslem, předvídej.
-Nepoužívej sluchátka na uších (od IPadu a pod.).
-V případě nebezpečí raději uskoč na volný prostor mimo stezku.

Důležitá je tedy vzájemná předvídavost, ohleduplnost a tolerance všech skupin.


Tak co,pomohlo vám to ?
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Filip Filip | E-mail | 30. srpna 2017 v 4:01 | Reagovat

Při vší možné úctě, Vaše theorie jsou, s ohledem na platné právo, těžko udržitelné. Přesně takto do dopadá, když se znalec plete do věci, o které NIC neví - do práva.

"Co ale bylo zanedbáno a je zanedbáno až doposud je stanovení úplných ,legálních pravidel pro používání těchto stezek."

Vůbec ne. Právní úprava je, a to zcela kompexní!

Než půjdu dál, stručně vysvětlím zásadu secundum et intra legem - přesně a podle práva:

V právu platí spousta kontravalentních vztahů. Kontravalentní vztahy řeší, podle jakého právního předpisu se bude postupovat, dojde-li k jejich kolisi - protiřečí-li si zákon(y), nebo dochází ke kolisi mezi zákonem, ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou.

Pramenem práva není pouze zákon:

nejsilnějším pramenem práva je mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

V mezích mezinárodního práva jsou pramenem práva závazná rozhodnutí (precedenty) těch soudů, jejichž rozhodnutími je Česká republika vázána, zejména Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora Evropského Společenství.

V mezích mezinárodního práva a závazné judikatury je dalším (oproti mezinárodní úpravě nižším) pramenem práva ústava a ústavní zákony (například Listina základních práv a svobod).

Podle Ústavy je dalším pramenem práva, závazným pro všechny orgány a osoby, jakékoli rozhodnutí Ústavního soudu, in praxis zejména nález Ústavního soudu.

V mezích mezinárodního práva, z něj závazného práva precedentního, v těchto mezích v mezích práva konstitučního a konstitučně závazných precedentů Ústavního soudu, je dalším pramenem práva zákon, ovšem byl-li přijat ústavně souladným a předpokládaným legislativním procesem (často tomu tak u nás není).

Zákon přísluší vykládat zejména obecným soudům, avšak rozhodnutí jednotlivých obecných soudů nejsou precedenty, za precedens lze považovat de facto pouze rozsudky a usnesení Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu (a dřívější rozhodnutí Vrchních soudů, když NSS nebyl de facto, ačkoli byl de iure), avšak jejich závaznost je pouze co do výkladu daného právního předpisu a co do jednotlivých obecných soudů; in praxis se však judikaturou, zejména rozšířeného senátu, řídíme, protože se o ní můžeme opřít a soud je jí vázán, tedy bude rozhodovat obdobně.

V mezích mezinárodního práva, mezinárodně závazných precedentů, konstitučního práva a konstitučně závazných precedentů, zákonů a na základě zákona vydaných precedentů nejvyšších soudů, jsou pramenem práva právní mravy a právní obyčeje, zvykové právo, právní theorie a usance.

V mezích tohoto všeho je pramenem práva vyhláška.

A v mezích všeho tohoto, včetně vyhlášek, je nejnižším pramenem práva nařízení vlády, ovšem s tím, že se jim nemohou určovat povinnosti a práva fysickým a právnickým osobám, ledaže se tak děje na základě zákona, a případně secundum et intra legem zmocňovací vyhlášky.

Konečně, pramenem práva jsou, na samém chvostu vyhlášky obcí, vydané v samostatné působnosti a opatření obecné povahy krajů a Hlavního města Prahy.

To je dosti úmorné, ale velmi podstatné, protože zakotvuje-li něco mezinárodní smlouva, aniž by umožnila se od toho odchýlit, nemůže se odchýlit zákon, už vůbec ne vyhláška, o nařízení vlády ani nemluvě. To vše tvoří zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretensí, tj., že stát je povinen vždy se pohybovat jen a pouze v mezích oprávnění na základě platného práva (co právo nepovoluje, je zakázáno) - zásada legality, a to spůsobami, které platné právo připouští, jen v míře, která je nutná k dosažení účelu (zásada legitimity), a při šetření podstaty a smyslu úpravy.

"Přitom ,vzhledem k účastníkům ,kteří se mohou na stezce pro chodce a cyklisty, legálně pohybovat, tedy především k jejich rychlostem pohybu, šířce takové stezky a tedy dodržení bezpečného bočního odstupu při jejich možném míjení a předjíždění by byla obecně platná právní norma pro provoz nanejvýše nutná. Nakonec nehody ,které se na takových stezkách stávají to plně potvrzují"

Ale ne. Vůbec ne!

Řidiči se musí zvláště opatrně chovat vůči zranitelným účastníkům silničního provozu, jako jsou chodci a cyklisté a to zejména děti, osoby starší a tělesně postižené. (Čl.7 odst.3 Úmluvy o silničním provozu Vídeň 1968).

Žádný řidič se nesmí chovat tak, aby ohrozil chodce. (Čl.21 odst.1 Úmluvy o silničním provozu Vídeň 1968).

Spůsoby - to už je zase Vaše parketa. Včas a v potřebné míře dám vědět, že tam jsem - podle okolností trubkou, nebo zvonkem. Zmírním rychlost a počkám, co chodec udělá, tomu se přizpůsobím tak, abych byl s to dostát své morální i zákonné povinnosti chodce neohrozit. Tečka. Nejde všecky možné a nemožné situace nacpat do všech možných a nemožných zákonů. Není to účelné. Pokud mi neumožňuje situace v provozu chodce objet bezpečně, mohu zastavit vozidlo a chodce nechat přejít, ne? Nebo jej objet im Schtritttempo! Podle okolností.

"Stezka nemá dělící vodorovnou přerušovanou čáru, není ani striktně určeno, že by se měl účastník pohybovat vpravo, nebo vlevo. Cyklista si není jistý šířkou svého jízdního směru, chodci nejsou směrováni k chůzi při levém ,nebo pravém okraji stezky. Pak pří míjení, nebo předjíždění mohou vznikat a často vznikají, kolizní situace."

Doporučuje se, aby národní zákonodárství stanovilo toto: užívají-li chodci vozovky, musí jít, s výjimkou, že by to ohrožovalo jejich bezpečnost, po opačné straně, než která odpovídá směru provozu. Avšak osoby, které tlačí jízdní kolo, motorové kolo nebo motocykl musí jít po straně odpovídající směru provozu  a tak je tomu i u skupin chodců vedených průvodcem nebo tvořících průvod. S výjimkou, kdy tvoří průvod, musí chodci jdoucí po vozovce v noci nebo za snížené viditelnosti, jakož i ve dne, vyžaduje-li to hustota provozu, jít, pokud je jim to možné, jen jednotlivě za sebou. (Čl.20 odst.5 Úmluvy o silničním provozu Vídeň 1968).

Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce. (§ 53 odst.1 věta prvá zák.o silničním provozu). Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky. Chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích smějí jít chodci pouze za sebou. (§ 53 odst.3 zákona o silničním provozu).

Zákon o silničním provozu JEDNOZNAČNĚ (a contrario - tedy z opaku) zakotvuje, že všude jinde, než na chodníku, chodí se po levé části vozovky - "Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky". Tečka. Takže ano, zakotveno to je.

V souladu s ustanovením § 53 odst.3 věty třetí zák. o silničním provozu, sedundum et intra legem ve smyslu ustanovení čl.20 odst.5 Úmluvy o silničním provozu Vídeň 1968 závazném, smí jít chodci dva vedle sebe jen tehdy, je-li to slušné a ohleduplné s ohledem na hustotu provozu. Neumožňili-li by tím objetí nemotorovým vozidlem v dostatečném bočním odstupu, nesmí. Ale řidič je zároveň nesmí ohrozit. To je jako neřešitelné, toto? Mi nepřipadá, připadá mi to triviální.

"Nepřeceňuj svou technickou a fyzickou zdatnost. Nezávoď, rychlost své jízdy i na volných úsecích stezky zvol do max. 25 km/h (platí pro cyklisty)."

Proč, proboha!? Jezdím klidně i 30 MPH, tj. 48 kmph: šířka vozovky 3.0 m, dohled 500 m, vozovka bez vad ve sjízdnosti, nikde nikdo, místo znám, sucho. z každé strany mám 1.5 m vozovky, od hrany vozidla ke stromům 2.25 - 2.5 m. Klidně mohu jet ys= 60 + (1.1 x v) (neznám ho od Vás, znám ho z judikatury Nejvyššího soudu, a z ní jsem si nastudoval stejné materiály, ze kterých vycházíte Vy) i 50 MPH, theoreticky, pořád je to bezpečné - jedu na dohled, a tak vpravo, jak mi to dovolují okolnosti (čl.10 odst.3 věta prvá Vídeň 1968). Proč bych jako měl jet tak pomalu, mohu vědět!?

2 Filip Filip | E-mail | 30. srpna 2017 v 4:16 | Reagovat

"S ohledem na šířku společné stezky pro chodce a cyklisty je těžké určit chodcům povinnost chodit striktně po její levé straně. Chodci by tak např. neměli vytvářet skupiny zabírající
celou šíři stezky."

Viz. čl.20 odst.5 věta prvá Vídeň 1968. Pokud nastane situace v provozu, že se budu jako chodec cítit oprávněně vlevo ohrožen, půjdu vpravo. Nikdo mne nemůže nutit se ohrožovat - viz § 4 lit.a) zák. o silničním provozu.

Obecné zásady (činnosti správních orgánů, povinnosti účastníků silničního provozu, povinnosti řidičů...) jsou sobě navzájem nadřazeny - nejprve plním povinnost účastníka silničního provozu, až pak povinnost řidiče, až pak povinnost řidiče motorového vozidla, a až pak povinnost uloženou speciální úpravou - ta je sice přednostní, ale secundum et intra legem obecné zásadě! Logicky.

Uvedu příklad: přestavovali nám křižovatku. Chodník na obou stranách pryč, na pravé straně (z mého pohledu) cca 0.9 m nezpevněný chodník ohraničený z jedné strany plotem, a z druhé tyčkama s páskou a takovýma těma přenosnýma bariérama, pruhovanýma, co se jima na silnicích označují překážky. Z levé strany chodník pryč, vykopaný, obehnaný páskama a přeškrtané semafory pro chodce.

Vlevo, tj. po straně, kde bych normálně šel, byl jeden pruh o šířce 3.1 m, pro proud protivných vozidel, vpravo, dva pruhy, pravý doprava a rovně, levý doleva.

Vedl jsem na vodítku psa (jde vlevo, nemůžu za to, že jezdíme po blbé straně silnice, vždycky se chodilo a jezdilo vlevo, protože vlevo nosíme meče, tak abychom se jimi nestřetli a neurazili se, psi tradičně jsou cvičení chodit vlevo, všude na světě), v pravé ruce tašku na kolečkách o šířce cca 55 cm. Tj. "jízdní profil" chodce nějakých 0.35+0.5+0.7+0.3+0.55=2.35 m (pes - vodítko - já - mezera mezi mnou a vozíkem, cca - vozík). Na těch cca 40 metrů jsem si zabral pravý pruh. Nikdo netroubil, ani jinak neblbnul, všichni to, překvapivě, pochopili. Prostě jsem si počkal na zelenou a "jel pěšky".  Zkuste mi vysvětlit, jak bych měl projít vlevo. Nikde žádné krajnice nebyly, všecko rozkopané, všude oranžoví dělníci a stroje.

Kdybych tuto situaci považoval i tak pro sebe za nebezpečnou, zavolal bych na OOP a požádal je, aby mě, v rámci své pravomoci, zjednali průchod křižovatkou (§ 2 věta prvá, § 10 odst.1 zák. o policii, § 124 odst.10 lit.a) a lit.b) zák. o silničním provozu).

3 Filip Filip | E-mail | 30. srpna 2017 v 4:24 | Reagovat

V zásadě jde o to, že kolisní situace Vámi popsané jsou zcela zbytečné. Ano, chodci jsou magoři, často, stejně jako řidiči, a je jedno čeho.

Velkou měrou tomu přispívá BESIP a právě přístup, celkový duch, kterým na sebe jednotliví účastníci silničního provozu nahlížejí.

Pokud se budeme bát jeden druhého, pokud se budu bát jako chodec, že někomu někde vlezu, a že mě ten šílenec smete, pokud se jako řidič budu permanentně bát, že mi tam chodec skočí, jako šílenec, tak to BUDE! Zákon o zachování energie a hmoty platí, myšlenka je elektromagnetické vlnění a přitahuje.

Pokud mi půjde, lhostejno co budu řídit, chodec vpravo, metr od kraje, na silnici I. třídy, tak dám zvukové znamení a počkám, co udělá. Pokud se zařadí co nejvíce vpravo a podívá se na mne, zmírním rychlost a objedu ho levým pruhem. Když ne, tak zapnu výstražné blinkry (na kole budu dávat znamení o snížení rychlosti pohybováním levé paže nahoru a dolů) a budu dále vyhodnocovat, co že je zač. Ano, neříkám, že se mi to bude líbit, ale ani ve snu by mne nenapadlo jet tak, abych ho ohrozil. Klidně i zastavím vozidlo a pokusím se s ním domluvit. Když to nebude možné, zavolám policii.

To se stává. Málo, ale stává. Rozhodně mne to nevyvede z klidu - ten člověk bude pravděpodobně nemocný (nebo opilý, ale pít alkohol vyžaduje jistou poruchu kognitivních funkcí - racionální člověk nebude pít rozpouštědlo, takže vlastně opět nemocný), silně rozrušený, nebo associální. V každém případě to nedělá proto, aby mě naštval.

Zkuste si přečíst britský HC (https://www.gov.uk/browse/driving/highway-code-road-safety), nebo si pustit na YouTube video pro cyklisty od BESIPu a z Německa. Propastný rozdíl v přístupu. Propastný rozdíl v nehodovosti, a - hlavně - v celkové harmonii dopravy. U nás to prostě nejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama